blogy logo
login PRIHLÁS SA
BLOG misulkax
ČLÁNKY
DISKUSIE
1
SLEDUJETE BLOG
Vitajte na mojom blogu. Sice som čech, ale aspoň malý kútik pre Slovákov tu nechávam. Keby ste chceli, môžete sa kedykoľvek na čo chcete opýtať a ak nie, tak želám aspoň príjemné čítanie.
Misulka_X



Kdopak jsem
pridal Misulka_X 20.5. 2009 o 21:30

Kdo se pod pojmem Misulka_X skrývá

Jméno, roky a koníčky

Jmenuji se Michaela, zkráceně Míša a pocházím z Jižních čech. Je mi v rozmezí 10 - 15ti let. Mám dva sourozence (bratra a sestru). Oba jsou starší, než já a jsem z rodiny nejmladší. Velice ráda maluji a píši, bývám často na počítači, kde se snažím dělat něco užitečnějšího, než kdejací jiní (chatování a podobně), občas si nějakou knihu přečtu například od Thomase Breziny a Enyd Blytonové a sbírám zmenšeniny zvířat a lístky od MHD.* Maluji hlavně pro radost, především pro tu svoji, jelikož nemám okolo sebe tolik lidí, aby mi jí dali, natož abych ji dostala více, než určitou míru. Pokud se ještě pozastavím u toho psaní, občas se nad životem více zamyslím a píši trochu filosofii, občas poezii a podobně. Kdo sám podobné zažil, jistě už nyní ví o mě další informaci z předchozí věty. A právě, že další odstavec bude o informacích z nitra mého.

 

*Městská hromadná doprava

Mé vlastnosti

 

Jsem obyčejná holčina, která je klidná, tišší a příliš toho nenamluví. Když na mě někdo křičí, koukám a raději nic neříkám. Vyzařuje ze mě klid. Snažím se být bezkonfliktní, ale tím, že se ke každému chovám s určitým odstupem, tak nemám nejen příliš konfliftů, ale ani přátel. Často jsem sama a učím se, dělám jeden z mých koníčků nebo si hraji s králíky. Kdyby jste mě viděli, poznali by jste, že jsem samotář. Ovšem o tomto tématu až jindy. Někdy jsem příliš zbrklá, však jindy příliš pomalá. Když řeknu něco špatného, těžko se mi to napravuje. Příliš se nesměji, mívám "kamenou tvář". Poslední dobou by mě rozesmálo jedině to, že by v květnu začal u nás padat sníh. Ovšem žádní lidé by to asi nedokázali. Snažím se brát život jak je, smiřuji se s tím, jak postupuje dál. Neberu životní chvíle jen z jedné strany, ale i z té druhé. Snažím se každý den najít na dni něco pěkného, co člověka pohladí po duši. Někdy stačí jediný milý pohled..

 

Můj život

 

Narodila jsem se v chladném ránu, skoro pod stromeček a čekalo na mě spousty nových objevů. Naučila jsem se sama chodit, jíst, mluvit a podobně. Kolem 4-5ti roků, co si už něco pamatuji jsem začala jsem navšťevovat školku. Hraček tam bylo spousty, ale i spoustu dětí, které si se mnou příliš hrát nechtěli. Hrála jsem si s klukama a tím mé samotářství začalo. Když byl čas jít do školy, v jeden den jsem vešla do 1.A, kde jsem prožila celých 5 let. Ve 3. třídě se z nás stala 3.C spojením dvou škol a měli jsme jednu paní učitelku, za čímž, když se ohlédnu dnes, tak nás kromě matematiky toho příliš nenaučila.

Ve čtvrté třídě jsem se poprvé potkala mojí bývalou třídní učitelku, která na mě působila nesmírně přísně. Někdy na nás křičela 22 minut, jak jsme nemožní a nic neumíme. A vlastně měla pravdu. Bohužel mi to došlo až poté, když mi doporučila přejít do jazykové třídy. Dnes bych jí ráda poděkovala, ale dříve spíše naopak. Je mi líto, že člověku dochází věci, až když něco ztratí. Ovšem život jde dál. Udělala jsem "příjímačky" do jazykové třídy a tím se rozloučila s mojí bývalou třídou. Bylo tam pár kamarádů, ale když to řeknu, jak mě to poprvé napadne, tak většina byla "banda lupičů". Chtěli vše jen pro sebe, mysleli si, že jsou nejlepší a podobně a přitom je nenapadlo, že každý má své stiné stránky. A Ty nemají jen oni, ale i já. I když si říkám, že na člověku se mají hledat jen ty dobré stránky, u některých to bylo opravdu obtížné. A nyní jsem v nové třídě, už 2 roky a nijak se mi v tom životě ještě nezadařilo. Možná je to mnou, možná mými vrstevníky, možná štěstím a náhodou, ale já věřím, že záleží na tom všem. Chyby mám, oni také, štěstího příliš nemám a dobrá náhoda se na ulici jen tak nenajde. A tak žiji svůj život dál podobně, jak ho žije pouliční lampa.

Mé (ne)oblíbené věci ve zkratce

Mám ráda:

- špagety, po domácku uvařenou svíčkovou a gulášovou polévku

- knihy od Thomase Breziny a Enyd Blytonové

- písničkáře Jaromíra Nohavicu a dalších několik písniček od jiných autorů

- naší chatku, kde je zeleň a větší klid, než zde

- když vidím smích u druhého člověka a je šťasten

- když mi díky někomu přibude další milá vzpomínka

- když se ráno probudím a mohu začít vše od začátku

 

Nemám ráda:

- když se někdo hádá s někým nebo to zkouší u mě

- nadměrný hluk

- neposlušnost (když je někdo napomenut, měl by si dávat pozor, nikoliv v činosti pokračovat)

- pomluvy a drby

- donucování a špatné chování vůdči jinému člověku, či mně

- přihlouplé řeči v nevhodnou chvíli

- někdy svůj vlastní život

 

Můj životní pocit ve zkratce

Je velmi smíšený. Chvíli jsem ráda, že se mohu radovat ze života, že jsem našťestí zdravá, mám hodnou rodinu, která někdy podrží, ale zárověň smutním z toho, že nemám žádné opravdové přátele, stačil by mi i jeden, který by podržel a neutekl jako všichni, kteří se jako kamarádi tváří. Musím vše řešit sama a není, kdo by mi pomohl, kdybych klopýtla. Ale zároveň mě to dělá čím dále to silnější v okamžicích, kdy si někdo "vylije" vztek přímo na mě. Jsou jen dvě strany - ta dobrá a zlá, ale tisíce pocitů.

 

Jednou jsem pravila: "Nevyhraješ boj s životem, když ho budeš nesnášet, však zvítězíš, když se smíříš s tím, jaký je."

 

Pěkný den



Prístupov 1222
Kvalita článku
hlasov 0

PRÍSPEVKY
SLEDUJETE
Prosím prihláste sa pre možnosť pridania komentáru.
Prihláste sa, alebo použite facebook login facebook login
ĎALŠIE ČLÁNKY V BLOGU
Nenávist
[ 7.10.2009] (príspevkov 0)
Samota
[ 21.5.2009] (príspevkov 2)
Kdopak jsem
[ 20.5.2009] (príspevkov 0)